Den na moravském venkově: za pivem, sýrem a příběhy lidí, kteří dělají věci poctivě

Co je skutečná hodnota? Možná je to vůně ranní rosy na pastvině, chuť vína, které uzrálo bez chemie, nebo pivo, které vzniklo jen pár metrů od chmelnice. Vydali jsme se poznat Moravu jinak a to mimo vyšlapané turistické stezky, očima farmářů, vinařů a sládků, kteří se rozhodli tvořit srdcem. Jeden jediný den v jejich společnosti odhalil prostou pravdu. Poctivost se nečte, poctivost se pozná na první dotek a ochutnání. Byla to cesta k lidem, kteří žijí v souladu s přírodou a soběstačností.

Ráno mezi zvířaty a vůní čerstvých bylinek

Budíček na malé rodinné farmě kousek od Zlína je jako balzám pro duši. Namísto alarmu nás vítá tiché zvonění zvonců. Krávy rasy Český strakatý skot pokojně vychází na svěží ranní pastvu a zanechávají za sebou tlustou, mléčnou vůni.

Uprostřed dění je sýrařka Jana, jejíž ruce míchají s láskou sraženinu. Právě připravuje várku čerstvého kozího sýra s divokými bylinkami, které nasbírala za svítání. „Každý den začíná stejně, vstávám s rozbřeskem, ale žádný den není stejný,“ říká s úsměvem. „Mění se mléko, bylinky i nálada. A právě v tom je ta krása.“

Její sýry, ručně hnětené do bochánků, jsou doslova esencí moravské krajiny. Ochutnáváme teplý, jemně nakyslý kozí sýr s pažitkou, který se rozplývá na jazyku, a Jana nám ukazuje, že poctivý výrobek nepotřebuje marketing, ale mluví sám za sebe.

V poledne slunce, hrozny a filozofie mladého vinaře

Od sýrů se přesouváme do kopců, kde nás uprostřed menšího rodinného vinařství vítá mladý vinař Radek. Ochutnávka letošního ročníku probíhá přímo mezi řádky révy.

Radek s nadšením vypráví o biodynamickém přístupu, který vtiskl jeho vinici jedinečnou atmosféru. „Nechceme víno vyrábět, nechceme mu nic diktovat. Chceme ho jen doprovázet, vytvořit mu co nejpříjemnější prostředí, aby ukázalo svou vlastní krásu,“ vysvětluje, zatímco ukazuje na včely bzučící v keřích levandule, které lemují vinohrad. Je to klidná oáza, kde hrozny, levandule a včely tvoří symbiotický celek.

Jeho vína, ať už lehké Veltlínské zelené nebo plné Rulandské šedé, jsou čistá, minerální a odráží přesně terroir. S každým douškem zapomenete na městský ruch a spěch. Radek dokazuje, že být mladý vinař na Moravě neznamená bořit tradice, ale respektovat je a přitom se dívat dopředu.

Večer v minipivovaru a uzavírání kruhu poctivosti

Den se chýlí ke konci a s ním přichází čas na zlatý mok. Den končíme v rodinném minipivovaru, kde se pivo stále vaří podle staletého receptu. Vzduch je těžký, voní sladem, chmelem a kvasnicemi.

Sládek Martin vysvětluje, že jejich filozofie přesahuje pouhé vaření piva. Je to spojení s farmou, které dodává jejich práci hluboký smysl. Zbylý, vykvašený slad, tzv. mláto, nekončí v odpadu, ale putuje zpět na farmu jako prvotřídní krmivo pro dobytek, se kterým jsme začínali náš den.

Uzavírá se tak krásný, soběstačný kruh, kde se nic neztratí a vše má svůj účel. Chuť jejich poctivé dvanáctky je plná, jemně nahořklá a autentická, stejně jako lidé, kteří ji vaří. Je to pivo, které chutná po tvrdé práci.

Moravský venkov, místo kde má práce smysl

Moravský venkov nám ukázal, že poctivá práce a přirozenost mají stále své pevné místo v moderním světě. Není to jen o produktech, ale o příbězích a lidech, kteří za nimi stojí, o Janě, Radkovi a Martinovi. Jejich oddanost, úsměv a pevný stisk ruky jsou tím nejlepším kořením.

Tento den nebyl jen o jídle a pití. Byl o návratu ke kořenům, o poznání, že opravdová kvalita je spojena s respektem k přírodě a tradici. A tak odcházíme s plným žaludkem a lehkou myslí, s vědomím, že někde na Moravě se stále rodí skvělé věci, dělané srdcem a s maximální poctivostí.